Moje rozhodování o implantátu

V roce 1995 mě přednosta kliniky Alexej Novák oslovil s nabídkou, zda bych nechtěla kochleární implantát. Měla jsem být první dospělý implantovaný pacient, který od narození neslyšel.  Pan doktor Skřivan si pochvaloval všechny parametry vyšetření a konstatoval, že jsem ideální kandidát. Pan přednosta Novák si nás s manželem pozval a ptal se, zda do toho půjdeme? Že nám nemůže zaručit výrazné zlepšení a že určitě přijdu o zbytky sluchu. Prostě bude třeba "obětovat  jedno ucho". Tomu se říká riziko podnikání. J  Měla jsem subjektivní pocit, že se sluchadly slyším dobře. Chodila jsem na koncerty vážné hudby a vnímání tónů mě uspokojovalo. Navíc jsme plánovali s mužem rodinu a říkala jsem si, že se raději budu věnovat dětem než sobě.  Takže jsme odstoupili od implantace.

Stále jsem sledovala vývoj a pokroky kolem implantátů, hovořila se známými, kteří už implantát dostali a přitom na tom před operací byli sluchově lépe než já. Nikdo nebyl zklamaný. Všimla jsem si, že některé známé opravdu stálo velké úsilí zvyknout si na nový svět zvuků. Pamatuji si jednu větu, kterou mi řekla kamarádka s KI: "Se sluchadly jsem měla ráda zvuky a hudbu, ale teď s KI ne. Sice vše slyším, rozumím, ale je to velmi neosobní a studené slyšení."  U nás ve škole jsem sledovala žáky s KI a fascinovali mě svým přímo luxusním slyšením. Měli úžasné sluchové vnímání, i když měli různé další vady, zlepšený sluch pomocí KI jim výrazně pomáhal.

V roce 2005 a v roce 2010 mi byl znovu nabízen implantát. V roce 2005 jsem dala přednost rodině, syn měl cukrovku a píchal si inzulín až 7x denně.  V roce 2010 mi KI opakovaně nabízela paní přednostka Dlouhá na foniatrii v Žitné. Ano, už jsem ho chtěla, ale protože jsem člověk, který nefňuká, řekla jsem si, že musím počkat ještě tři roky, než vystuduju "Tělesnou výchovu" na PedF UK v Praze. Nesměla jsem mít žádné zdravotní omezení, abych splnila všechny sportovní  limity a zátěžové testy, které jsou kladeny na budoucí tělocvikáře.

Ale v květnu 2014 jsem si uvědomila, že i když stojím pod školním zvonkem na chodbě, vůbec ho neslyším! Kolegyně mi potvrdily, že poslední rok hůře rozumím a hůře se orientuju ve sborovně. Navíc jsem nejméně dva roky neslyšela zpívat ptáky. Tak jsem na nic nečekala a objednala jsem se k Dr. Černému do Žitné. První volný termín byl až 18.9.2014. 

Na vyšetření jsem se těšila, měla jsem pocit, že jsem nastoupila správnou cestu a konečně dělám něco i pro sebe! Pan doktor nejdřív zkoumal, zda jsem připravena na značnou finanční náročnost KI, po té se prolomily ledy a byl velice milý a vstřícný.

Celý den trvalo zkoušení dvou nejsilnějších sluchadel, testy odezírání, testy sluchové diferenciace, záznam mluvené řeči pro pojišťovnu, testy poslechu a rozumění se sluchadly.

23.9.  jsem byla u Dr. Boučka v Motole, rovnou mi nabídl termín operace na  začátku prosince nebo začátek ledna. Zkrátka, chtěla jsem slyšet co nejdřív a hlavně, pro učitelku je ideální spojit rekonvalescenci a vánočními prázdninami, že?! J

2.10.  CT hlavy, 7.10. BERA, 8.10. praktická lékařka, 10.10. neurologie, 16.10.vyšetření na očním a 22.10. psychologické vyšetření. V pátek 24.10.  jsem všechna vyšetření donesla panu Dr. Boučkovi. Slíbil, že ještě ten den pošle žádost na pojišťovnu. A 18.11. jsem dostala mail, že pojišťovna schválila implantaci. Začala jsem se těšit ještě víc!

Ve škole mě překvapila maximální podpora kolegů, vedení školy a milé reakce studentů a žáků. Dojala mě "moje" 7.třída, která mi vytvořila krásné přání, že mi přejí plno krásných zážitků s novým kochlíkem. Mám totiž ve třídě tři děti – kochlíčata, tři děti slyšící a dvě  se sluchadly.

Pro moji slyšící rodinu to bude veliká změna, budou si muset všichni dávat větší pozor na jazyk! J Myslím, že si ale také oddechnou, že konečně odpadne věčné opakování. Často jsem se jich ptala: "cože jsi to vlastně říkal..". A určitě se mohu spolehnout, že mi budou dělat průvodce ve světě nových zvuků. J