Poprvé po operaci jsem se probudila přibližně kolem půl 6, naproti posteli jsem měla nástěnné hodiny. Hned byla u mě sestřička a ptala se, jak mi je. Znakovala na mě obouruční abecedou. Byla první a poslední, kdo měl alespoň nějaký základ znakování. Další dny na JIPce jsem musela spoléhat pouze na odezírání a papír a tužku. V hlavě mi hučelo a bylo mi zle od žaludku, věděla jsem, že to je normální a že to přejde. V puse jsem měla strašné sucho a moje tělo bylo strašně těžké. Začala jsem zvracet (po intubaci) a pak se žaludek uklidnil. Poprosila jsem o pití. Nejraději bych vypila celou konvici, ale mohla jsem jen po troškách. Hned jsem zase usnula. Plně při smyslech jsem byla přibližně až kolem půl 11 večer. To jsem si i vyprosila mobil a psala domů SMS, že žiju.
2. Den na JIPce
Oblbá sedativy, napíchlá na antibiotika a konečně nějaký jídlo. Jak jsem viděla, že mám hlad, bylo jasné, že jsem v pořádku :-D . Ráno jsem šla na vyšetřovnu na převázání hlavy. Jodování rány nebylo moc příjemné a čelenka z obvazu mi hlavu doslova drtila. Navíc se dostavil hodně nepříjemný tinitus. No alespoň jsem mohla už trošku chodit a odpoledne už jsem zvládla sama na záchod. Hlava se při jakékoliv změně polohy začala hrozně motat a v uších tinitus. Čím více jsem ale chodila, tím byly závratě snesitelnější a menší.
3. Den na JIPce + přesun
Převázání obvazů, dotazy na to jak se cítím a odpoledne přesun na normální lůžkové oddělení. Docela jsem toho i litovala :-) . Na JIPce jsem měla pohodlnou polohovací postel, full servis a příjemné sestřičky. Lůžkové už tak příjemné nebylo. Celý tři dny jsem víceméně pospávala, byla jsem pořád unavená. Bolest byla vcelku snesitelná, vlastně jsem ji už ani nevnímala a od druhého dne, kdy mi vyndali kanylu, jsem používala na bolest už jen Algifen a to jen na noc, kdy mě hlava začala více bolet. Odpoledne za mnou přišel na pravidelnou kontrolu pan doktor Bouček a řekl, že se hezky hojím a vše je ok, takže můžu jít zítra domů.
4. Den v nemocnici
Odpoledne mám revers. Čekám, až si pro mě dojede táta autem a odveze domů. Ráno jdu ještě na RTG, aby se zjistilo, jestli je vše tak, jak má být.
Další dny pro mě byl nejhorší tlak v oblasti jizvy a také tinitus, který často nepřestával celé hodiny. Mám jej doteď (18 dní po operaci) ale naučila jsem se ho tak nějak ignorovat a už nebývá tak častý. Motání hlavy nemám vůbec, všechno je OK.
8. den po operaci
Vyndávání stehů v Motole a kontrola panem doktorem. No bylo to hodně rychlé, ale ne moc příjemné. Při stříhání stehů jsem cítila, jak to "povoluje" a pak bylo cítit, jak mi kůží projel šicí materiál. No ale dalo se to přežít, jen to prostě nebylo něco, co bych potřebovala zažívat častěji. Desinfekce jodem, napsaní zprávy pro mou potřebu. Pan doktor trpělivě odpověděl na mé otázky. Ta nejdůležitější byla, kdy si už konečně můžu umýt hlavu :-D. Další skvělou zprávou bylo, že už nemusím brát ATB, jelikož jsem z nich dostala kvasinky do pusy, takže jsem měla pusu plnou boláků a sedřený jazyk. Opravdu doporučuji nepodceňovat ATB a ihned nasadit probiotika.
14. den po operaci
Kontaktoval mě již inženýr, že 20. ledna jdu na první nastavování. Objednala jsem si černou barvu procesoru a teď nezbývá, než čekat.