Osm měsíců s Cochlearem

První měsíce se mi zdálo, že dělám veliké pokroky s novým slyšením. Těšila jsem se, že mi brzy ve společnosti neuteče žádná pikantní zajímavost, žádný vtip.  Zvykla jsem si na nové slyšení. Drobné zvuky okolního světa mi ještě nezevšedněly. Mám radost, když slyším blížící se kroky. Mám radost, když vidím, že jsem zvuky identifikovala správně. Mám radost, když slyším mňoukat kočky. Bez problémů slyším a rozeznám běžné zvuky v domácnosti i v práci.  Pátý měsíc jsem se bezpečně otáčela na své jméno nebo na zavolání, ale pouze v tichu. S hlukem si neumím poradit.  V létě jsem byla na dovolené, slyšela jsem poprvé v životě cikády. Někdy cikala jediná cikáda a někdy to byl doslova hukot!  

Byla jsem na koncertě vážné hudby, mé pocity po koncertu byly trochu jiné, než jsem byla zvyklá. Na bluesrockové kapele našich kamarádů, kterou jsem již předtím slyšela mockrát, ale s implantátem byla jejich rytmická hudba daleko melodičtější a hezčí! S radostí jsem je poslouchala celý večer. Následující dny se mi rozhodilo slyšení tak, že jsem potřebovala nové přenastavení a snížení hlavní hlasitosti. Všechny zvuky byly nepříjemně nahlas. Po druhé podobné příhodě mě paní logopedka a pan inženýr upozornili, že nejméně rok bych měla být opatrná a vyvarovat se hlasité hudební produkce. I když je mi to v tu chvíli příjemné, asi si musím lépe hlídat a chránit svoji "křehkou a nezkušenou" sluchovou kůru.

Zkoušela jsem v létě nosit současně sluchadlo a procesor dohromady. Ze začátku se zdálo, že to bude fungovat, přínos zde byl. Vydržela jsem to asi měsíc. Počáteční nadšení opadlo, hluboké zvuky přenášené sluchadlem  mě spíše rozptylovaly. Nosím tedy pouze procesor.

V létě jsem dostala velký ovladač, kterým si mohu opatrně přidávat hloubky nebo výšky, upravovat citlivost a hlavní hlasitost. Často využívám velký ovladač a přizpůsobuji si kvalitu vnímaných zvuků. Myslím, že asi obecně platí, že zcela neslyšící od narození mají problém s citlivostí. Citlivost si představte jako vzdálenost, ze které bude váš procesor přijímat zvuky. Škála je od 1 do 20. Většina implantovaných má citlivost 12. Implantovaní dospělí jsou většinou ohluchlí nebo nedoslýchaví, kterým se výrazně zhoršila sluchová vada. Ti jsou zvyklí na širokou škálu zvuků a jejich hlava je schopna vše pojmout a rozlišit podstatné zvuky od nedůležitých. Já to neumím.  Mě vyhovuje nižší citlivost, cítím, že moje hlava ještě nedokáže "oddělit zrno od plev".  Většinou mám citlivost 9, někdy i méně.

Moji trpělivost posiluje vědomí, že neustále pokračuje sluchová adaptace, což je vlastně velice pozitivní! Akumulátory, které mi ze začátku vydržely 20 hodin, mi nyní vydrží 37 hodin. Vyhovuje mi stále slabší elektrická stimulace. Můj sluchový nerv si stále zvyká. Denně cvičím poslech audioknih a vždy se mi zhruba týden velmi daří a další týden je slabší, znovu tápu ve zvucích a hledám nové nastavení. Nevzdávám se, nikdy v životě jsem neslyšela tolik nových zvuků jako za posledních osm měsíců. Věřím, až se vše kolem mého slyšení ustálí, budu dělat výraznější pokroky. Věřím, že jednou nastane doba, kdy se přátelé nebudou muset výrazněji natáčet mým směrem, aby mi nic neuniklo.