Můj první rok s KI

 Tak 6.8. to byl přesně rok, co jsem podstoupila operaci KI pravého ouška a 11.9., měla první nastavení. Ten rok utekl opravdu velice rychle. Dnes už i s úsměvem na rtech vzpomínám na první nastavení a následné rozčarování z toho, že jsem vůbec nic s KI neslyšela a nedokázala jsem ani rozeznat auto od zvonečku. Ale nevzdala jsem to. Největší změny v poslechu jsme zaznamenala začátkem června, když jsem si po večerech pouštěla audioknihy v rámci sluchové rehabilitace. Z počátku jsem se hodně v textu ztrácela, nebo jsem rozuměla jen pár slov, později, jsem plynule četla s audioknihou, a jaké pak bylo v červnu překvapení, že jsem už bez knihy začala krásně rozumět celým větám. Na nastavení KI jsem chodila od ledna cca co dva měsíce, a ze začátku jsem jen postupně zesilovala hlasitost. Létě už mi inženýr dal na výběr ze čtyř programů a mám zkoušek, který mi bude vyhovovat nejvíce, a ten pak doladíme. Sedl mi nakonec takový hlubší a tlumenější program. Když jsem měla nastavené více vyšší frekvence, tak mi připadalo, jako by kolem mě všichni mluvili jakoby přes nos – znělo to jako ňuňuňu. Mazec. Nasmála jsem se v tom programu – ale moc jsem s ním nerozuměla mluvené řeči. Ten co mám, my vyhovuje nejvíce. Přijde mi nejpřirozenější. Dokonce už raději mluvenou řeč poslouchám pouze KI a sluchadlo na levém uchu vypínám. Dnes už opravdu nemám problém odložit sluchadlo a používat jen KI – a jak jsem se toho z počátku bála a nedokázala jsem si představit, že bych neměla sluchadlo na druhém uchu. Dokonce když mám jen sluchadlo, tak už velice špatně rozumím a jsem z okolních zvuků nervózní. Se sluchadlem jsou dokázala bez problému telefonovat, ale poslední cca 3 měsíce už to byla katastrofa – téměř vůbec jsem dotyčnému v telefonu nerozuměla. Proto jsem se nejdříve odhodlala telefonovat přes KI s rodiči a přítelem, jejichž hlas mám "naposlouchaný" a věděla jsem, o čem se přibližně budeme bavit. No a dnes už telefonuji jen přes KI. Tomu říkám pokrok za ten rok.

I hudební festival byl skvělý, dokonce mě překvapilo, že jsem dokázala rozeznat, na jaké nástroje hrají. No a největší překvapení bylo na dovolené v Chorvatsku – poprvé jsem slyšela cikády (dokonce mi začaly lézt na nervy a nechápala jsem, že ostatní lidé, dokázali vždy ve zdraví přežít dovolenou, když jim nad hlavami neustále cvkají cikády).

Chce to prostě jen věřit, chtít a trénovat!!! Dneska jsem za KI neskutečně ráda, že ho můžu mít, neměnila bych ho za nic na světě!!!