Čtvrté nastavení

5. února jsem byla na čtvrtém nastavení. Mám za sebou velmi "hlasitý" týden. Celé dny jsem slyšela velmi intenzívní zvuky a doufala jsem, že mi to bude ku prospěchu. Audiometrie potvrdila, že již vnímám celé spektrum běžných zvuků.

Všechny elektrody jsme zkontrolovali, pocitová hlasitost u všech tónů se mi zdála v pořádku.  Dále se stanovoval nový práh minimálního slyšení, původně jsem si myslela, že se nastavuje taková intenzita, kterou bych ještě zaregistrovala v běžném životě. Není to tak! Stanovuje se hraniční práh, kdy pořád ještě cosi slabounkého vnímám a pak už je opravdové ticho. Je třeba se velmi soustředit. Celkové rozpětí prahu příjemného slyšení a prahu minimálního slyšení se hezky rozšířilo. Potom pan inženýr zkusil dát standardní rychlou stimulaci nervu  900 Hz. Okamžitě se lidská řeč změnila na nepříjemný chrapot a šustění. Kolem sebe jsem slyšela hukot. Sluchový nerv zjevně ještě není  připraven. Vrátili jsme se k původní pomalejší stimulaci sluchového nervu  500 Hz.

Zůstal mi nejlepší program z minulého týdne a dostala jsem tři nové s standardním rozsahem 188Hz – 8000Hz.  Plně automatický program;  program "do terénu" tzn. + ADRO + protišumové filtry; třetí speciálně detekuje  lidskou řeč, kterou dokáže "zdůraznit"  i v hlučném prostředí.

Mezi  třiceti kolegy ve veliké tělocvičně místo cvičení fascinovaně poslouchám, jak zřetelně slyším hovořit přednášející paní doktorku. Různé šumy mě neruší, soustředím se jen na hlas. Na ovladači mám nastavenou hlasitost pět (z deseti), takže mohu různě zesilovat i zeslabovat okolní svět.

Procesor je  nastavený hlasitě a celkem příjemně. Poprvé se mi stalo, že akustické vnímání se sluchadly bylo zcela potlačeno elektrickou stimulací. Sluchadlo jsem tedy odložila s tím, že se začnu plně věnovat nácviku nového slyšení. Na logopedii sleduji bez potíží slabiky v předčítaném textu. Všímám si, že stále nerozlišuji samohlásky, ale orientuji se pouze podle přízvuku, délky slabik a intonace.

Domov je plný zvuků, ale už se mi daří určovat zdroj zvuku a fascinují mě kroky na schodech. Přesně slyším, zda se kroky ode mě vzdalují nebo přibližují.  Z druhého pokoje slyším, že je zapnutá varná konvice, z koupelny slyším tekoucí vodu. V kuchyni se snažím pracovat tišeji.  V pracovně vrže podlaha, leknu se, když sepne větráček v notebooku. Přijde mi, že s implantátem člověk lépe vnímá zvuky než lidský hlas. Se sluchadly tomu bylo naopak!

Ve škole mě přivádí v úžas, jak se směsice hluků školního prostředí rozdrobila na celkem líbivé konkrétní zvuky jednotlivých činitelů. Různé klapoty kroků dětí a dospělých, cinkání klíčů je nečekaně melodické.

Při tělesné výchově, kde je vysoká hladina hluku, bez problémů slyším přes hejno dětí výskajících v zápalu hry, slaboulinké chrastění kuličky v mé píšťalce, což mi přináší radost.

Na koncertě hrála na harfu Kateřina Englichová a zpívala mezzosopranistka Karolina Bubleová Berková. Seděla jsem ve druhé řadě. Vyzkoušela jsem všechny programy na ovladači a překvapilo mě, jak odlišné byly mé pocity z hudby při jednotlivých programech. Nejlépe se osvědčil plně automatický SCAN program. Harfa mě trochu zklamala, líbil se mi hlavně zpěv.

Po čtvrtém nastavení mi opět znějí sykavky jinak, malinko hlouběji. Musím se znovu naučit bezpečně rozlišit alespoň sykavky. První drobný úspěch je, že jsem se naučila rozlišit dvojici slov sýček-sáček, všimla jsem si totiž, že slovo "sáček" zní hlouběji.  Poslech se mi daří pouze z omezeného souboru maximálně osmi slov, která mám napsaná před sebou.

Po několika dnech jsem byla nucena ztlumit hlasitost procesoru na minimum a zažila jsem tři nepříjemné dny. Vadily mi lidské hlasy, zdály se mi nepatřičně hlasité a rozmazané jako ve starém rádiu. Na rodinné oslavě mě rozbolela hlava, protože vjemů bylo jaksi moc. A už jsem neměla možnost si zeslabit procesor.

Ale mozková kůra se opět adaptovala, hlasitost programů mám mezi  1 až 3 a hlavně, žádné zvuky mi už nevadí, hluk mě neruší a poslechové testy zvládám opět trochu lépe.