Zobrazily se elektrody a rovnou jsem se snažila všechny elektrody (= tóny) srovnat na stejnou pocitovou hlasitost. Původní křivka se narovnala do krásné vodorovné přímky. Nastavený rozsah jsme zvedli o několik hodnot nahoru (decibely to totiž nejsou!). Bylo to hodně hlasité, stejně jsem si tuto intenzitu ponechala, protože jsem si říkala, že se mi třeba ještě adaptuje sluchový nerv. Protože jsem byla zvyklá 40 let slyšet hlavně hloubky, zkusil mi ještě pan Vokřál standardně zvýšit nízké frekvence 120Hz-560Hz v nastavení .
Mám 4 nové programy: první je plně automatický, který zvýrazňuje řeč, tlumí náhlé hlasité zvuky. Do druhého programu mám přidané ADRO, který funguje podobně jako odstranění komprese ve sluchadlech. Další dva jsou podobné s přidanými hloubkami, jak jsem popsala výše. Ve škole mám sluchadlo a KI, tak nemohu posoudit nové nastavení. Po práci odkládám sluchadlo a těším se za Karlou.
Na logopedii se poprvé mluvená řeč podobá tomu, na co jsem byla zvyklá. Zdá se mi, že slabiky vnímám lépe a dokonce v předčítaném textu snadno sleduji slova paní Karly. Rozeznávám dvojice slov, které se liší jen o jednu hlásku "víčko – víko". Od aktivace 14.ledna jsem zavalená tisíci vjemy a není to úplně příjemné. Zatím jsem se se žádnými zvuky neidentifikovala, všechno bylo úplně nové a velmi odlišné. Ale nyní slyším poprvé hlas Karly a vybírám si z nových programů. Se zesílenými hloubkami má Karla hlubší hlas, se standardním má vyšší a příjemnější. Rozhoduji se pro vyšší hlas. Překvapilo mě, jak jsem se naučila minulý týden rozlišovat sykavky, dnes znějí zase trochu jinak a mě nezbývá nic jiného, než je zase natrénovat!
Cestou domů přepínám KI na druhý program a cítím se venku bezpečněji. Auta, metro, vlak zní správně hlučně. Doma trávím první veselý večer s implantátem. Přehrávám si různé nástroje a skladby na klávesách, kroužím paličkou na tibetskou misku, poslouchám kočičí předení a hlavně se poprvé otáčím za hlasy synů a muže. Několikrát za večer cvičím poslech dvojic slov – jako je "kočka – koka" a daří se.
Ptala jsem se paní Karly, proč se neslyším tak, jak jsem byla zvyklá. Vysvětlila mi, že je to běžný psychický problém. Vnímala jsem určitým způsobem svůj hlas a je pouze otázka času, než si zvyknu na jiný. I slyšící, když se slyší v rádiu nebo v televizi, bývají překvapení, jak jejich hlas zní. Jak jsem ztrácela sluch, začala jsem přepínat ve škole hlasivky a chraptila jsem. Pomohl mi až měsíc klidu, když jsem byla na operaci. Cítím, jak se hůře slyším, že mě opět po vyučování bolí hlasivky. K naší sluchové rehabilitaci se přidala i dechová cvičení a práce s hlasem.
V pátek jsem byla celý den na přednáškách. Sedím jako vždy v první lavici a s implantátem slyším paní profesorku báječně nahlas. Pohodlně rozumím, protože si pomáhám odezíráním. Zkouším si vzít i sluchadlo, ale musím ho po chvíli odložit.
Běžné zvuky v kuchyni a kolem nás už vnímám normálně, dokonce mi šramoty a rány znějí stejně jako dřív. Hudba mě těší, ale když mám rozlišit dva tóny vzdálené dvě, tři oktávy od sebe, tak váhám. Vím, že jsou jiné, ale hlava ještě nemá naučené, co je vyšší tón. Překvapila mě informace, že únava sluchového centra se projeví útlumem. Nevnímám svoji únavu, ale někdy jsem ve cvičeních doma úspěšná a někdy se nedaří. Asi budu muset přijmout tuto skutečnost. Trénink je důležitý, ale odpočinek také.