Moje druhotřetí nastavování

První nastavení jsem měla za sebou a těšila jsem se, co mi přinese druhé. To bohužel moc nesplnilo moje očekávání. Abych vysvětlila problém. Někteří to již ví, někteří ne...No vypustím to do éteru... Jsem oboustranně implantovaný dospělý pacient. Problém tedy byl, jak sesynchronizovat procesory, aby fungovaly dobře a stejně.

Během toho prvního týdne zkoušení, jsem měla pocit, že vůbec neslyším pravou stranu, že všechno vnímám jen levou. Zkoušela jsem tedy oddělávat cívky jednotlivě z hlavy a poslouchat vždy jen jednou stranou. Moje podezření se potvrdilo, bohužel pravá strana i na zesílení 10 byla tak tichounká, že jsem s ní slyšela jen lehký šum. No a levou stranu jsem měla na 1 a stejně jsem všechno slyšela jen s ní. Radost z rozumění řeči a z poslechu zvuků, tak vystřídala panika. Co je sakra špatně? Hned mi blesklo hlavou, že jak se to nedá do pořádku, bude mi ta bilaterálka k ničemu, protože budu stimulovat pouze levou stranu. Hned jsem toto info sdělila mému inženýrovi na druhém nastavování, které proběhlo 26.ledna v pondělí.

Zkoušel různá nastavení, ale pravé ucho stále bylo hodně tlumené. Musela se snížit hlasitost u levého ucha, ale byla snížena na úkor kvality. V místnosti, kde mi procesory byly nastavovány, nebyl zvuk zase tak hrozný, přišlo mi to ok. Domluvili jsme se tedy na dalším termínu, 4. února a já opustila kliniku na Žitné.

A teď to začalo...sakra!!! Neslyším auta, neslyším šaliny, neslyším nic. Projel autobus a já ho slyšela, jak velmi tichounké osobní auto. Navíc zvuk byl děsně plechový. No nic, to bude ok, to se upraví, utěšovala jsem se. Došla jsem domů a hlavu jsem měla jako střep. Absolutně jsem nebyla schopna rozlišit zvuk, co je co a odkud to jde. Nejhorší pro mě bylo, že jsem přišla i o porozumění řeči. Zase jsem se musela spoléhat jen na odezírání a trošku intonace. Všechno mi znělo, jak kdyby na mě lidi mluvili přes plech. Hlavu jsem měla jako ve zvonu a bylo to naprosto šílený. Motala se mi hlava, bylo mi z toho zle a zase jsem měla chuť procesory zadupat hluboko do země. Stále jsem ale doufala, že se to upraví. No, jenže se to vůbec nespravovalo a mě zachvátila panika naplno. Bylo mi jasné, že to tak nemohu nechat a začala jsem jednat. Domluvila jsem si další nastavování na středu, že se na to pan inženýr podívá.

Strávila jsem na nastavování další tři hodiny, ale výsledek stojí za to. Pravé ucho teď slyším skoro stejně jako levé, nepřebíjí se přes sebe a já tak místo MONO přešla na STEREO. Dozvěděla jsem se, že to vypadá, že sluchový nerv na pravé straně je asi špatný. Měla jsem v pravém uchu méně vláskových buněk, ale blíže sluchovému nervu, takže "akusticky" mi pravé ucho na audiogramu vycházelo vždy lépe, než levé. Byl to pro mě docela šok. Právě proto, že jsem si vždy myslela, že pravé ucho mám lepší.

No, a jelikož pro kochlík je rozhodující stav sluchového nervu a ne vláskových buněk, měla jsem opět štěstí neštěstí. Proč? Protože mi bylo řečeno, že se většinou operuje pravá strana. Pokud bych tedy dostala jen jeden implantát, bylo by to vpravo a já bych teď byla v pěkný rejži. Rehabilitace by mi trvala o dost dýl a asi bych to nesla hodně špatně po psychické stránce, protože bych slyšela a rozuměla už od začátku dost špatně. Takže díky za bilaterálku. Jsem živoucím důkazem, že má smysl!!! I když s těmi vláskovými buňkami jsou to jen domněnky.

Tak a moje nové pocity? Po přenastavení jsem v sedmém nebi. Zkouším poslouchat bez odezírání. Mluvčího vždy poprosím, ať mluví pomalu. Nerozumím sice vše na poprvé, ale nemusím se dívat na pusu a to je pro mě razantní změna. Co slyším dále za "nové" zvuky? Po několika letech vrčení psa, lupání sněhu pod nohama, když mi zmrzlý déšť padá na kapuci. Hodiny doma na stěně, televizi z druhého pokoje. Reaguji na to, když se vypne konvice, když vařím vodu. Štěkot psa zvenčí, cinkání šaliny na chodce... Je toho tolik...Dokonce i hudba zní teď dobře. Dokážu rozlišit v písničce hlas zpěváka, bicí, kytaru, piáno...

No a co se týče oboustranného slyšení? Je to úžasné! Zkoušela jsem třeba cinkat příborem o talíř. Nožem na pravé straně a vidličkou na levé. Slyšela jsem každou ránu z jedné strany. Slyším, když se ke mě někdo blíží, jestli jde zprava nebo leva a mohu tak lépe ragovat. Taky mi to už asi zachránilo zdraví. Šla jsem na zastávku a byl tam dost nepřehledný úsek se zatáčkou, sice jsem se ohlížela, ale nic jsem neviděla. Už jsem chtěla vkročit na přechod a pak jsem uslyšela, jak zleva zezadu jede auto. Rychle jsem se za zvukem otočila a na poslední chvilku uskočila pryč. Ten řidič tam jel jak hovádko. A já místo, abych se lekla a chytla se za srdíčko z toho infarktového zážitku, jsem si pomyslela, že je to sakra skvělý!!