Můj příběh

4. leden 2015 | 20.40 |
blog › 
Můj příběh

10885273_10204110563299403_354

Jmenuji se Edita Kolářová, v současné době mi je 26 let. Narodila jsem se jako zdravá, slyšící holčička. Během svého dětství jsem neměla žádné problémy, neprodělala jsem žádnou chorobu, ani úraz. Proto byl pro mé rodiče i pro mě samotnou šok, když mi cca v 13 letech byla diagnostikovaná mírná nedoslýchavost, oboustranně. Tehdy jsem si z toho hlavu nedělala a pokračovala si dál dospíváním. Problém přišel, když jsem si na střední škole chtěla udělat řidičák. Má obvodní lékařka nesouhlasila, dokud nebudu mít sluchadla. Do té doby jsem si vůbec neuvědomovala, jak moc se mi sluch horší. Žila jsem v neustálém popírání svého stavu.

První sluchadla jsem tedy dostala až v 18 letech, při ztrátě 80% dle Fowlera jsem dostala absolutně nedostačující zvukovodová sluchadla. Slyšela jsem s nimi jen nepříjemný šum a odmítala je nosit. Když už jsem si je do uší dala, stávalo se mi hodně často, že se mozek tomu nepříjemnému šumu bránil svým vypnutím. Prostě jsem omdlela třeba uprostřed ulice.

Nebyla jsem spokojena se svým foniatrem, který mi furt tvrdil, že jsem nedoslýchavost podědila po rodičích i přesto, že oba rodiče jsou slyšící a ani v rodině nemám nikoho, kdo by byl SP (sluchově postižený). V září 2014 jsem si nechala udělat genetické testy. V říjnu 2014 testy potvrdily, že nejsem nositelkou mutací na connexinech.  Foniatr mi ale v té době neustále tvrdil, že sice budu slyšet špatně, ale budu a já žila v té sladké naivitě. V roce 2011 jsem se konečně odhodlala se sebou něco dělat a změnila jsem foniatra. Přišel další šok. Místo nedoslýchavosti najednou ztráta přes 91% oboustranně + nová diagnóza, progresivní ztráta sluchu. Ten šok, když vám někdo celé roky vykládá, že slyšet budete a najednou se dozvíte, že postupně míříte k úplné hluchotě je naprosto šílený. Dostala jsem nová sluchadla, se kterýma jsem byla hodně spokojená, nicméně porozumění řeči se stále zhoršovalo.

Přibližně před dvěma rokama jsem si pak uvědomila, že bez odezírání, už nerozumím skoro ničemu. Moje naděje se začala upínat ke kochleární implantaci.

V říjnu jsem se ocitla ve správný čas na správném místě a potkala ty správné lidi.

Dne 15.12.2014 jsem v 11:00 hodin podstoupila implantaci a čekám na první nastavování :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Můj příběh damn-girl 02. 01. 2015 - 15:46
RE: Můj příběh gingerka 02. 01. 2015 - 19:49